středa 30. října 2013

Všechno možný i nemožný

  • Vytuněná kašička o milku Crispello, Granko a med
  • taťka konečně zužitkoval Pangase, co už od prázdnin čekal trpělivě v mrazáku :D
  • "mám-hlad-a-snim-cokoli" (příchod z tréninku)

sobota 26. října 2013

Cheat day ♥

Kdo by je neměl rád? Miluju podváděcí dny, a protože jsem sladkomil, většinou jsou moje prohřešky v čokoládovém provedení. Samozřejmě to neznamená, že bych si dala ráno na kaši kostičku čokolády a hrdě svůj den nazvala hrozivým hříchem. Ale každý ví, že pokud se snažíme jíst víceméně zdravě a neládovat se hranolkama a koblihama, zaslouží si to jednou za čas odměnu v podobě hranolek a koblih. Já osobně jsem měla (a občas pořád mám, přiznávám se) v minulosti problém si tyhle dobroty nevyčítat. A jak už jsem tu možná někdy psala, nakonec jsem z toho kousku mňamky, co jsem si dopřála, nic neměla. Protože jsem po celou dobu myslela na to, jak je to nezdravý, kalorický, tučný, mastný blablabla. Jo, to možná je. Protože jak je to tak na světě zařízeno, většina (neříkám, že všechny! Takovej hummus nebo /achmůjbože/ ovesná kašička s PB... to je zdravé sedmé nebe) lahůdek je buď s pořádnou porcí čokolády, nebo usmažená v kotli oleje, se šlehačkou, smetanovým krémem... Ale jak už psala řada lidí přede mnou, musím to napsat znovu. A to nejen pro vás, ale i pro sebe, protože i já mám občas problém si to uvědomit a neblbnout kvůli kravinám.
Myslíte, že na tom jednom čokoládovém koláči záleží?!

Samozřejmě jsem nezvolila jako modelový příklad čokoládový koláč jen tak pro nic za nic :D Protože ten nejvíc nejlepší čokomilenec z koláčového ráje (plzeňské La Tartelette) zahájil můj sladký den. A jelikož je tenhle článek o "podváděcích dnech" (mimochodem - myslím si, že tento název je zvolen naprosto špatně :D pojďme tomu říkat den za odměnu) , ukážu vám ten můj.

úterý 22. října 2013

Podzimní radosti (a smutky)

Podzim mám moc ráda a i když je mi neustále hrozná zima a už teď chodím ve svetrech a zimních bundách, ty barvy všude okolo mě nepřestávají fascinovat. Proto jsme se s rodinou o víkendu rozhodli zajít si na procházku do zámeckého parku nedaleko Plzně a všichni jsme byli unešeni krásnou přírodou a barevným listím. Dokonce se i vydařilo počasí, takže nás netrápila zima ani lezoucí termo prádlo :D


Tohle pan Nikon fotit smí, takže fotky vznikly vážně pěkný. Navíc když máte šikovného fotografa (maminka), hned se vám to směje jinak :)

čtvrtek 17. října 2013

Málo času = malá jídelní inspirace

Stydím se, kaju se, zpytuju svědomí, hanbou pláču (už jsem tu takhle jednou naříkala, žejo? :D), jsem mizerná příspěvkářka a článkařka a ač jsem si myslela, že to bude lepší, nějak to ono "lepší" zatím nepřichází. Nebudu vás unavovat tím, jak mám všeho nad hlavu a když se neučím, tak jsem v práci nebo na tréninku. Určitě to máte stejně a všechny, co to alespoň v rámci možností stíhají bez nervů v kýblu, náležitě obdivuji!
Momentálně ani moc necvičím, i když mi přijde, jako bych cvičila každej den tak 10 hodin :D Tréninky mi bohatě stačí a o víkendech se na nějakou tu půlhodinku hopsání čas najde. Takže moje názvy článků "Neflákám se" by se teď v klidu daly přetvořit na "Flákám se" :D ale v podstatě to poslední, co v posledních dnech dělám, je flákání se.
A co je nového u tety Lucky? Mám novýho iPhona! Čekala jsem na něj snad sto let až jsem se dočkala. Sice mi udělali trošku čáru přes rozpočet, že ho neměli v bílém provedení, ale co, jablíčko to je. A zatím jsem maximálně spokojená :) akorát trošku válčím s iTunes. Ale to časem nějak vymakám.

 Achmůjbože panenanebesích šmankotebožínku. Potřebuje tohle ještě komentář? :D 
Vyrazily jsme si s kamarádkou opět na dobrou večeři. Už jsem se zmiňovala, že jsme si spolu vytvořily tradici dobré večeře ve vynikající restauraci jednou za měsíc. A osud tomu tak chtěl a tato tradice se stala nějak častější... no za poslední měsíc jsme tam byly už třikrát :D A minulý týden jsme si prostě nemohly odepřít to NEJLEPŠÍ čokoládové suflé na světě. Před nějakým časem jsem vám o něm už básnila, teď mám i autentickou fotku, naštěstí jsme to stihly vyfotit před brutálním bleskovým útokem vidličkou. Mňam

čtvrtek 10. října 2013

Moje roční proměna

Už dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych sem zveřejnila svůj pokrok od té doby, co jsem začala cvičit a uvědomovat si, co jím. Naštěstí jsem se na začátku svojí cesty zdokumentovala, abych pak mohla porovnávat. Dobře jsem udělala, protože ne nadarmo se říká, že váha je jenom číslo a radovat bychom se měli z centimetrů. A já se ještě víc než z centimetrů radovala z fotek, protože ty mluvily za vše. Nechci tím říct, že jsem se sebou už úplně spokojená... to coby ženská snad asi nikdy nebudu :D Samozřejmě mi i čas od času vytane na mysli, že kdybych se snažila ještě víc, mohla bych teď vypadat ještě trošičku jinak... Ale nakonec jsem ráda i za tenhle pokrok.
Rodina i okolí si toho všimli a hlavně - cítím se líp. (a jsou mi velký džíny a svetry a ... :D)

No, jsem trošku stydlivější, ale když už tak už :)
1.3. a 5. fotka - září 2012
2.4. a 6. fotka - září 2013

úterý 8. října 2013

9. Food Inspiration

Po sto letech se hlásím s várkou jídelních fotek. Stydím se, kaju se, zpytuju svědomí... každopádně pozdě, ale přece! :D
O to víc toho dnes bude. Bohužel mi byl velkej Nikon surově odebrán, že mi prej musí malej kompakt stačit. Veškeré protesty a plánované atentáty nevyšly, takže jsme si na sebe s foťáčkem opravdu zbyli a musím se s ním nějak poprat. Ostří jenom když jsem na něj vážně moc hodná a s detailníma makro záběrama mě s přehledem posílá do háje :D Takže je to trošku umění, vyfotit něco, co se dá publikovat. Po náležité selekci jsem sem přeci jen propašovala pár fotek, tak snad splní svůj účel :)

 Pozor, naprostá novinka. Saláty jak dobře víte nejím, takže večeře v misce jsou mi vlastně docela dost cizí. Až minulý týden jsem poprvé vytvořila něco, co se s oběma přivřenýma očima dá nazvat minisalátek :D No dobře, ani se třema přivřenýma, každopádně doporučuju tuhle vynikající kombinaci - cottage, uzený tvaroh, cizrna

pondělí 7. října 2013

NESTÍHÁM! Random pics

Vážení a milí,
je to tu, já naprosto nic nestíhám :D Co mě vzali do CrossCafe a učitelé začali bláznit s testama, jsem v jednom kole a stěží si najdu čas pro sebe. Takže můj den vypadá: škola, učení, trénink/práce, učení, spánek. Repeat.
Bída, ano. Ale i tak jsou chvíle, které si skvěle užívám - v sobotu jsme byli na světovém poháru > holky, to byla pastva pro oči. Nejúžasnější tanečníci z celýho světa, několikrát jsem si sbírala bradu ze země, rozhodně bylo co obdivovat. I v práci mě to moc baví, zjsitila jsem, že atmosféra záleží hlavně na lidech, se kterýma sloužím a v neděli jsem naštěstí brigádničila s dvouma naprosto skvělýma holkama. Doufám, že na ně budu mít štěstí i příště :)
Co se cvičení týče, tak mi bohatě stačí tréninky a když si najdu chvíli, tak nějaké to posilko podle pana elasťáka, ale můj běžnej výdej bohatě pokryje to celodenní pobíhání, jsem pak úplně mrtvá a usínám v rekordních dvou minutách po ulehnutí do postele :D

Nicméně i tak tu mám pro vás pár fotek, co jsem záhadně někde nasbírala.

 K předplatnému časopisu Elle jsem /konečně!/ dostala překrásně vonící Just Cavali.

úterý 1. října 2013

Neflákám se - září podruhé

Hned na úvod bych vám ráda sdělila, že nevím kde mi hlava stojí. Už to začalo :D Škola, učení, tréninky a teď ještě nově práce. O víkendu jsem byla na zaučení v CrossCafe a od tohoto týdne jsem oficiální paní kavárnice :) Jsem nadšená, hrozně mě to baví, je to moc příjemný prostředí a hrozně rychle to tam utíká. Navíc kafíčko a dortíky po celou směnu... ach
Nicméně nemám skoro na nic čas a o víkendu jsem byla doma asi tak dvě hodiny, když nepočítám spánek (spíše umření do postele :D) .
Každopádně na cvičení jsem si jakžtakž chvilku našla a tak se jdu chlubit, jakej jsem pašák, že jsem u toho nepošla únavou
Já vím, že vychloubat se nemá.

(období 21.-29.9.)